Sezonu jsme se rozhodli zakončit na našem oblíbeném závodě, tam, kde vlastně začalo naše společné závodění, v Bělči nad Orlicí. Rychlé placaté tratě nám sedí a tak jsem doufala, že bychom mohli dát do sbírky třetí zlato 🙂

Plány hezké a v sobotu to vypadalo i nadějně, když jsme vedly před druhým Jirkou Suchým o dvě vteřiny. V neděli mě ale parádně vyškolil schovaný kořen v zatáčce, když jsem kvůli němu opustila koloběžku a nějakou tu vteřinku se poválela po zemi. A tak jsme se musely spokojit s druhým místem. 

foto Pavel Slezák

Vaškovi s Čertem se tentokrát dařilo také dobře. Abychom si nezáviděli, přivezli si také druhé místo za první Martinou Štěpánkovou. 

foto Helča Jílková

Do Švédska jsme se strašně těšili. Už dopředu bylo jasné, že se sem sjede opravdu maximálně nabitá konkurence ve všech disciplínách, což se nakonec také potvrdilo. Čtyři závodní dny nabízely možnost zajet si kolo, koloběžku s jedním psem a koloběžku se dvěma psy. Toho jsme s retardičkama chtěly využít, když už pojedeme takovou dálku. Bohužel nás nemile překvapili pořadatelé, kteří několik dní před závodem, po zaplacení startovného, kategorie různě přesunuli a nebylo možné tento původní plán uskutečnit. To mě poměrně dost naštvalo a také na dva dny zaměstnalo mnoho tým lídrů, kteří museli závodníky přehlásit, přesunout startovné apod. 

Po tomhle jsme čekali pořádný pořadatelský průšvih…

Ten se nakonec ale nekonal. Švédský tým se opravdu vytáhl. Nádherné tratě a perfektní závodní areál i celková připravenost nás opravdu mile překvapily.

Po prohlídce tratí jsme byli ještě více nadšení. Zábavná a členitá trať pro SC1 a bezpečná široká pro SC2. Bylo jasné, že se budou trhat rychlostní rekordy.  Zatím jsme ale bojovali s pořádnou chřipkou…


Jako první nastoupil na trať Vašek. Čerta trať neskutečně bavila a z půlky ji radostí proštěkal. S Vaškem to bylo horší, chřipka se projevila a malinko se dusil. Což stačilo pouze na páté místo, ale i tak je to v takové konkurenci parádní výsledek. 


Já jsem nakonec byla ráda, že jsem nemohla jet jedničkové kategorie, protože potíže s dýcháním jsem měla také. Naštěstí ve dvojkách toho moc nemusím dělat, stačí, když se udržím na koloběžce a zbytek nechám na retardách. Tahle taktika se vyplatila a podařilo se nám dostat do vedení, náskok 15 sekund na norského závodníka je fakt sen… Retardičky byly po závodě strašně nabité a veselé a já jsem jen trnula, že v neděli něco zkazím.


To se naštěstí nepotvrdilo, právě naopak, podařilo se nám udržet 1.místo a náskok zvýšit na celkových 34 sekund!!!

A tady jsou, retardy moje bláznivý. Od teď už jim můžeme jen vykat 🙂

Duo Los Retardos – Mapapo&Toko

Opět obrovský dík našim partnerům, bez kterých by závodění na takové úrovni nebylo možné…