Oslovili nás zájemci ze skupiny Canicross v Jablonci nad Nisou, zda by bylo možné uspořádat skijöringové dopoledne pod naším vedením. Souhlasili jsme a tak ve středu dopoledne dorazila parta nadšenců za námi do Rokytnice nad Jizerou, aby si tento krásný sport vyzkoušeli. Všichni byli naprosto perfektní a tak se celé dopoledne neslo ve velmi pohodovém duchu.

 

Za parádní zdokumentování akce děkujeme reportérům z Jabloneckého deníku a AZ foto.

 

 

Ve dnech 14.-15.1. 2017 proběhl v Krkonoších lavinový výcvik Hasičského záchranného sboru. Vašek se ho zúčastnil se zkušenou Bellou i s mladou, začínající Swix, která ukazuje čím dál větší talent na vyhledávací práce.

 

 

 

V letošním roce jsme se rozhodli vyrazit i na poměrně složitou a dalekou cestu do Anglie, kde se konalo Mistrovství Evropy organizace IFSS a tudíž se tam jede i moje hlavní kategorie SC2. To byla především hlavní motivace cesty, protože holky přece jen nemládnou a člověk neví, zda nějaké další mistrovství bude ještě reálné.

Cestě předcházelo poměrně složité plánování a zjišťování bezpečnostní situace, nakonec jsme se rozhodli moře překonat Eurotunelem z Calais ve Francii do anglického Doveru. Jelikož jsme vezli dohromady 7 psů, pro jistotu jsme si zajišťovali o potřebné zvací dopisy a formuláře pro přepravu více jak pěti kusů zvířat. I když by dle zákonů mělo být vše v pořádku, jelikož já mám 4 psy, Vašek 2 a Pavel jednoho. Musím říct, že navzdory poplašným zprávám bylo Calais naprosto bezproblémové, ocenili jsme zejména perfektní výběh pro psy a my jsme se bez problémů dostali do vlaku a do Anglie. Tuto možnost jsme zvolili především proto, že zde člověk cestuje se psy v autě po celou dobu a samotná cesta trvá pouze 35 minut. Na rozdíl od trajektu, který trvá přes dvě hodiny a je nutné auto nechat bez dozoru v podpalubí. Nakonec jsme byli opravdu rádi, v době našeho cestování byly velké vichřice a tak by cesta trajektem asi nebyla nic moc 🙂 Jízdu vlevo jsme zvládli bez problémů 🙂

Po příjezdu na místo konání (poté, co jsme závodiště vůbec našli) nás čekala ledová sprcha, protože závody na zelené louce bez jakéhokoliv zázemí jsme opravdu nečekali. Zejména problémy s vodou a pouze hodinu denně otevřených pět sprch pro všechny závodníky nás trošku potrápily. A také změny délky tratí… Pro Vaška zkrácení na pět km dobré, pro mě by bylo lepší původně avizovaných sedm. Jinak ale byla trať velmi příjemná, bezpečná, měkká a široká. To jsem ocenila především já, holky si pět dní před startem díky zledovatělým cestám v ČR hodně rozedřely tlapky. Meri se drápky obrousila až na živé nervy. Už máme ale zkušenosti a tak se nám to podařilo hezky zahojit.

V závodě jsme oba byli nominovaní za ČR, to znamená přednostní obsazení na začátek startovky, takže se dal očekávat hladký průběh závodění. Vašek po prvním dni první s malým náskokem, já druhá. To jsem opravdu nečekala, ale nic nebylo jisté, rozestupy mezi závodníky byly vteřinové. Druhý den to tedy bylo napjaté. Podařilo se mi udržet stříbro! S Vaškem to bylo horší, trošku mu povolili nervy a s Čertem na trati při pádu přelomili stromek. Vaška to stálo první místo a propadl se na druhé. V cíli poměrně dlouho nebylo jisté, zda mu to vůbec na bednu dá. Nakonec velké uff, podařilo se.

Následovaly štafety ve složení Červenka (canicross), Ženíšek (scooter) a Vančura(bike). Štafeta nedala ostatním šanci a tak klaplo zlato!

 

Cestou zpět jsme ještě navštívili Cambridge a hurá do Evropy. Nad ránem jsme ještě pesanům ukázali moře v Belgii, byli z toho celí paf a pak už hurá domů, kde očekáváme přívaly sněhu a těšíme se na běžky 🙂


První ze dvou povinných soustředění pro zájemce o zařazení do nominace pro nadcházející Mistrovství Evropy ECF v Novém Městě na Moravě. Fajn víkend v nám dobře známém areálu hotelu Horník spojený s tréninky, procházením tratí ve Vysočina aréně a procházení pravidel.